Den válečných veteránů – 11. 11.
Den válečných veteránů, 11. listopad, je den věnovaný památce válečných veteránů. Slaví se celosvětově jako Den veteránů nebo Den vzpomínek (Remembrance day). Od listopadu 2001 je tento významný den připomínán i v České republice.
Každého 11. dne 11. měsíce v roce přesně v 11 hodiny se ve Velké Británii zastaví na dvě minuty život.
Britové památku padlých uctívají 2 minutami ticha.
- listopad byl přitom vybrán symbolicky, neboť toho dne roku 1918bylo ve vlakovém voze v Le Francport u severofrancouzského města Compiègne v 11. hodin a 11 minut podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, jímž byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války.
Hlavními signatáři příměří byli vrchní velitel spojeneckých sil maršál Ferdinand Foch a německý zástupce Matthias Erzberger.
Den veteránů je spíše americký termín, ve Spojeném království je tento den připomínán jako Den příměří.
Americký prezident Woodrow Wilson téhož roku oficiálně vyhlásil 11. listopad Dnem příměří. Oficiálním svátkem se stal v roce 1926. Roku 1954 přejmenoval Kongres Den příměří na Den veteránů.
Vždy nejbližší neděle 11. listopadu je pak Dnem vzpomínek (Remembrance Sunday).
Tehdy také vlastně probíhá nejdůležitější vzpomínkový akt u kenotafu (náhrobek pro mrtvého, jehož tělo je nezvěstné nebo bylo pohřbeno někde jinde) v centru Londýna na třídě Whitehall. Panovník vždy jako první položí věnec papírových rudých máků, potom se drží dvě minuty ticha. Kolem kenotafu pak procházejí nejen armádní jednotky, ale i hasiči, příslušníci obchodního loďstva, rybáři – zkrátka civilisté.
A co je zajímavé: Věnce samozřejmě pokládají i politici, příslušníci všech parlamentních stran, ale není žádný projev. Jediný člověk, který při tomto aktu promluví, je anglikánský duchovní.
Tradice oslav konce 1. světové války se začala rodit již při prvním výročí dne příměří, 11. listopadu 1919, kdy byl tento den připomínán v Londýně, Paříži i dalších městech dohodových států.
Symbolem Dne veteránů se stal květ vlčího máku. To má svůj původ v básni Na flanderských polích, kterou v roce 1915 napsal kanadský chirurg
John McCrae, jenž sloužil na západní frontě, nedaleko belgického města Ypres.
Vlčí mák jako symbol pro padlé vojáky 1. světové války poprvé použila americká profesorka a humanistka Moina Michaelová.
Báseň „objevila“ dva dny před uzavřením příměří a řekla si, že je to ten správný symbol pro padlé vojáky Velké války.
O dva roky později (1917) se s tímto symbolem seznámila francouzská E. Guérin, která jej využila jako prostředek pro získávání peněz pro sirotky po padlých vojácích.
V roce 1921 zvolil bývalý velitel britských expedičních sil polní maršál sir Douglas Haig jako předseda Nadace veteránů vlčí mák za symbol pro sbírku na pomoc válečným veteránům a invalidům. V Británii pak dodnes tyto vlčí máky vyrábějí veteráni ze všech možných konfliktů 20. století.
Snímek z compiègneského lesa po dosažení dohody o příměří. Maršál Foch je druhý zprava.
